Když přijde na jídlo, mám to prostě po svém. Nedělní oběd? To je moje doména. Ne, že bych pekla husu nebo sledovala každý recept do posledního gramu – to je pro mě spíš alchymie, kterou ignoruju. Mám svůj Čtěte více ...

Je to tady – zase cítím onen známý pocit uspokojení, když se mi povede něco dotáhnout do konce. Ten pocit je hnací motor, synonymum mojí motivace. Trvalo to rok a půl od vydání knihy Můj anglickej deník, a Čtěte více ...

A když to pustíš,

všechno se ti splní.

Věřit, ne doufat.

Vytvořit realitu

jen z pomyšlení.

Ze dna se nejlíp nahoru lítá,

víra, síla, stabilita.

Tak poleť se mnou,

roztáhni křídla,

jsme tu dnes.

Ne včera.

Ne zítra.

Snad jednou

Čtěte více ...

Někdy mám pocit,

že na štěstí

jen pár minut nárok mám.

A než se probudím,

znova zas,

usínám.

 Byl jsi sen?

Štěstí se v pomíjivost proměnilo,

je to jen v mojí hlavě.

Nic z toho nemám pod kontrolou,

srdce uzamykám,

Čtěte více ...

Jsi jako duch minulosti.

Nejsi tu, ale pořád jsi se mnou.

Chodíš si se mnou povídat.

Chodíš mě do mých snů

vídat.

Nic tě nevystihuje lépe.

Včera jsem cítila tvou vůni

jako závan toho všeho,

co bylo.

Co bolelo.

Čtěte více ...

Je mi upřímně jedno, kolik kilometrů,

kolik mil, kolik ran a kolik rán

nás od sebe dělí.

Ani jsme to neplánovali.

A ty ses sebral a rozhodl se

za nás oba.

Hraní na city,

hraní na kytaru,

Jen my Čtěte více ...

S podzimní rovnodenností jsi odešel.

Teď jsem na řadě já.

Nádech.

Výdech.

Kreslím očima po zdech.

Hledám tam odpověď.

Možná ještě není pozdě.

Změnily se návyky,

v zapomnění upadly

Okamžiky.

Nedopitý skleničky od vína,

Nevíra, ranní kocovina.

Je to pryč.

Barevný Čtěte více ...

Nádech za nádechem,

počítání od nuly.

Jsem tvým pekelným cejchem.

Možná jsme se cestou minuli.

Šla jsem doprava, ty obklikou,

jak jednoduchý je vzít za kliku

a vstoupit do neznámých dveří,

jenže já už nikomu nevěřím.

Nutím se vstát Čtěte více ...

Musím se štípnout ruky,

abych ubezpečila sama sebe,

že jsem pořád tady.

Jako bych za sklem žila

a nechápala dnešní svět.

Jako bych ti zas uvěřila,

a nemohla najít cestu svět.

Ani nevím, odkud se vracím,

dávám šanci mnoha Čtěte více ...

Ode zdi ke zdi létají mi myšlenky

po celé místnosti.

Někdy mám pocit, že už to nevydržím.

Slepou víru v ruce držím.

Nenahmatatelná potřeba vysvětlení,

ve mně je tma, v tobě přesvědčení.

Posunu tě o krok dopředu,

sebe musím držet zpátky.

Čtěte více ...