S podzimní rovnodenností jsi odešel.

Teď jsem na řadě já.

Nádech.

Výdech.

Kreslím očima po zdech.

Hledám tam odpověď.

Možná ještě není pozdě.

Změnily se návyky,

v zapomnění upadly

Okamžiky.

Nedopitý skleničky od vína,

Nevíra, ranní kocovina.

Je to pryč.

Barevný listí se obléká do svýho kabátu,

a já už něco musím

změnit tu.

Teď jsem na řadě já.

Sebeúcta chybí mi,

stejně jako ty.

Ale budu silná a statečná,

 je to láska, ale jenom částečná.

A já chci celek,

Sebeláska je ten správný lék.

Čeká mě nejtěžší zkouška.

Poskládat dohromady všechny kousky

sebe sama.

A pak se ze mně stane

srdcová dáma.

Vyhraju,

nad všemi rytíři,

nad sebou.

Teď jsem na řadě já.