Z nitra na mě křičí věty,
jenž spojí mý dva světy.
Neptá se.
Hádá se.
Pohlcuje mě.
Zabíjí mě.
Mění moje dobré já
v tu nejhorší temnotu.
Mění světlo ve tmu,
a sny v noční můru.
Stala jsem se tlumočnicí,
Z nitra na mě křičí věty,
jenž spojí mý dva světy.
Neptá se.
Hádá se.
Pohlcuje mě.
Zabíjí mě.
Mění moje dobré já
v tu nejhorší temnotu.
Mění světlo ve tmu,
a sny v noční můru.
Stala jsem se tlumočnicí,
Pomíjivě.
Nezávazně.
Nezávisle.
Na chvíli.
Pro útěk z reality,
která nás oba sžírá.
Jsem metaforou pro zkušební dobu.
Jsem synonymem pro chvilkovou touhu.
Neprošla jsem.
Sepsala jsem smlouvu s peklem.
A teď se za trest budu smažit.
Ve vlastním trýznění,
Voněla mi kdysi růže.
Voněl mi svět.
Voněl jsi mi ty.
Jako bych přestala dýchat.
Jako bych přestala vnímat.
Šach – mat.
Letní dny a noci,
vůně cukroví,
a ten pocit…
Že můžeme všechno.
Mám to vše spojený s Čtěte více ...
Tisíc částí.
Jeden obraz.
Jedno řešení.
Tisíc frází.
Rub je jen odraz,
něco nám schází.
Nekonečno možností,
Žádná trpělivost.
Mám toho dost.
Cítím se jako puzzle.
Puzzle, který si vezmeš do ruky,
když se nudíš.
A ty moc dobře Čtěte více ...
Žiješ si vlastním životem.
Jednou tu jsi, a jindy ne.
Nemůžu ti poručit,
ne.
Někdy přijdeš, já tě nevolám,
potom tě čekám,
největší bouři zažívám,
před tebou se ukrývám.
Největší extázi mám,
když okolní svět nevnímám.
A ty nedorazíš.
Otočil jsi směr.
Větru neporučíš.
Týrají tě vlastní myšlenky,
moje taky.
Pojď, budeme se týrat dohromady.
Ve dvou se to přece lépe táhne.
Je to myšlenková sebevražda.
pak přijde někdo,
kdo ti sebere zbraň, přímo od hlavy,
nebo někdo, kdo ti pomůže
zmáčknout spoušť.
Nevěřím na víly, ani na upíry,
i když, jen… na malou chvíli…
Člověk může věřit čemukoliv,
komukoliv.
Kdykoliv.
Proč věříme, až tomu, co vidíme?
Proč přes mlhu občas cíl nevnímáme?
Stále tam je, a čeká na tebe.
A pak Čtěte více ...
Doběhnout první do cíle,
stihnout v životě všechny ty chvíle.
Stát na bedně vítězů,
s medailí na krku,
předběhnout ostatní,
kdo ti dá záruku?
Kdo chytne tě za ruku.
Sama tu zas stojím.
V řadě, čekám, zavírám oči.
Buď hrdá.
Buď svá.
Nauč se říkat ne.
A co zůstane,
po mně,
po tmě…
Když nevíš, řekni pravdu.
Kde je prostor, tam je víra.
Naděje nikdy neumírá.
Všechno pochopíš časem,
všechno má svůj důvod.
a pak už to Čtěte více ...
Díváš se na mě.
Dívám se na tebe.
Nechápeme se,
ale pořád tu sedíme.
A máme strach.
Otazníky se vznášejí vysoko,
nedosáhnu na ně.
Abych je zadupala vzteky do země.
Chceme se zvednout, oba.
Ale nikdo neudělá první krok.