Letos jsme vsadili na Albánii. Balkán, moře, hory, levno. A protože loňská dovolená ve čtyřech se osvědčila (čti: přežili jsme a zasmáli se), vyrazili jsme zas ve čtyřech. Tentokrát s jinou partou. Pro změnu.

Začalo to… v oblacích. Čtěte více ...

Loni jsme Sněžku pokořili. Teda… někdo ji pokořil, já tam tehdy spíš umřela cestou. Ale zvládla jsem to, článek o tom tu taky visí: https://znitra.ninacibulkova.cz/pribehy/vzhuru-na-snezku/. Letos jsme se do Krkonoš vrátili. Větší, silnější. Tedy čtyři místo dvou. Protože Čtěte více ...

Když jsme si pořídili Máju, netušili jsme, že si domů nevedeme jen roztomilou ragdollku, ale taky sabotáže domácí techniky, žrouta kabelů a mistra v terapii špatné nálady.

Mája je nádherná. Hebká, modrooká, vždy připravená rozvalit se do polohy „miluju Čtěte více ...

Když přijde na jídlo, mám to prostě po svém. Nedělní oběd? To je moje doména. Ne, že bych pekla husu nebo sledovala každý recept do posledního gramu – to je pro mě spíš alchymie, kterou ignoruju. Mám svůj Čtěte více ...

Tuhle story bychom mohli nazvat „Technologie vs. člověk“, ale upřímně… my už jsme asi dávno prohráli. Pod námi otevřeli Trefu – nonstop obchod pro lidi, co nikdy neví, kdy je chuť na pití, jídlo nebo životní rozhodnutí. My samozřejmě Čtěte více ...

Byl to jeden z těch dnů, kdy máte plán. A ten plán rozhodně neobsahuje slovo Sněžka. Pevné rozhodnutí, skála neoblomnosti. Jenže pak přišel ON – můj přítel, ten nenapravitelný optimista, a začal s těmi řečmi: „Hele, to bude super, Čtěte více ...

S kámoškou jsme se rozhodly vyrazit na Sicílii. Žádné dlouhé rozmýšlení, žádné plánování půl roku dopředu – prostě jedem! Teda… pokud se nic nepokazí.

Nejdřív padla nemoc na ni. Chřipka, angína, rýmička? V tu chvíli bylo jedno, co přesně, Čtěte více ...

Víte, co mám společného s hromadou lidí? Ignoruju informační e-maily. Ne proto, že bych se bála, že mi třeba banka pošle fakturu jako špatný vtip, ale prostě proto, že přijde milion mailů denně, a tyhle sdělení alá „změna smluvních Čtěte více ...

Vánoce nejsou jen o dárcích a cukroví. Pro mě a Jakoubka jsou hlavně o vinné klobáse. Tuhle naši „misi“ bereme smrtelně vážně – žádné kompromisy, žádné improvizace.

Každý rok to probíhá stejně: jeho zákaznice mu věnuje tu nejčerstvější klobásu, Čtěte více ...

Je to tady – zase cítím onen známý pocit uspokojení, když se mi povede něco dotáhnout do konce. Ten pocit je hnací motor, synonymum mojí motivace. Trvalo to rok a půl od vydání knihy Můj anglickej deník, a Čtěte více ...