Jak zkrotit monstra ve svý hlavě,

když křičí i skrz tlustý zdi?

Hlavou zeď neprorazíš.

V úzkosti se ztrácíš,

emocím neporučíš.

Nech je promluvit.

Lepší, než se utopit.

Ve vlastních lžích.

Kdyby na každém rohu

šedé a stejnavé ulice,

stála malá, krásná zpovědnice.

Pokrytá mechem

a taky světlem z jinýho světa,

kde neexistují noční můry

démoni ani stvůry.

Zašla bych si tam odložit

svůj veškerý pocit viny.

Svoje pochyby,

svoje obavy,

z toho, že zklamu svý budoucí já.

Ale sama se bojím.

Půjdeš se mnou?