Po dlouhý době
vedle mě sedíš, a jenom čekáme,
dáme tomu šanci?
Nezklam mě.
Moje srdce
tvoje ruce.
Noční objetí
držet mě chce.
Moje zrady, tvoje úsilí,
všechno nás to do budoucna
posílí.
Nemůžeme být bez sebe
ale ani spolu.
Je to jenom zkurvený klišé,
ale já mám motýly v břiše.
Při pouhý představě
že mě k sobě
a k mý posteli přivážeš.
Při vizi, že mou touhu lámeš,
že mi ublížíš,
že mi to zas zakážeš.
Že máš na prodej lístek do svýho pekla,
a já si ho koupím,
za poslední halíř,
abych ti nikdy neutekla.
Možná mě sudička
kdysi v kolíbce proklela.
Všechno to pochopím
a zlomit moje srdce
zas ti bez přemýšlení dovolím.
A budu tě za to nenávidět dokola,
jako bys mě zaklel ty,
a já se nemohla pohnout
nemůžu se rozhodnout.
Jestli tě nechat už konečně jít,
nebo nám šanci dát,
na jednu noc,
napořád.
A až se zeptáš, jak se mám,
odpovím,
bez tebe
to nezvládám.
Radši napůl, než vůbec tě mít,
v našich vzpomínkách se hodlám
klidně utopit.
I když nenapíšem další verše spolu,
zlomím si nohy
a spadnu sama bez rozmyslu
do toho pekla dolů.