Můj život je nástupiště.

Nestihnu vlak,

přijede další, příště.

Jednou možná

nastoupím jako první,

a budu já ta,

která bude mávat,

ostatním,

kteří budou tápat,

v naději…

Že teď nadešla jejich chvíle.

Bez zpoždění,

bez závad na trati,

bez pocitu,

že někoho zas v životě ztratím.

Jsem ztracená sama v sobě,

jako kapka v oceánu.

To není klišé,

tohle je posranej život.

Bez ukazatele,

bez učitele,

bez tebe.