Nádech za nádechem,

počítání od nuly.

Jsem tvým pekelným cejchem.

Možná jsme se cestou minuli.

Šla jsem doprava, ty obklikou,

jak jednoduchý je vzít za kliku

a vstoupit do neznámých dveří,

jenže já už nikomu nevěřím.

Nutím se vstát s úsměvem na rtech,

ale po těch všech letech,

nemám sílu na přetvářky.

Moje myšlenky jsou lhářky.

mistryně v lhaní.

Oklamávám sama sebe.

Nelíbí se mi život, který musím žít.

Nelíbí se mi okolí,

který musím míjet,

Každý den,

den za dnem.

Chci se schovat do kolébky vzpomínek,

a vrátit čas.

vrátit čas.

Chci mít víc možností,

chci mít na výběr.

Chci kus svojí volnosti,

chci zároveň mantinel.

Chci toho moc?

Tak mě chyť za ruku a uzemni mě.

Lehnu si na zem

a poslechnu.

S trochou podpory,

s mírou pokory.

Ale sama tuhle válku nevyhraju.

Moje dvě já se ve mně bijou takovou rychlostí,

že nestíhám držet krok.

S nikým,

s ničím.

S touhle zkurvenou dobou.

Tak přesně tohle, lásko,

je chyba nás obou.

Že jsem dneska na pokraji propasti,

že mi zkrátka došly možnosti.