Dokážu pochopit tvoje pocity.

Umím zhodnotit kdo jsi ty.

Já jsem empatik,

cholerik

i melancholik v jednom.

Musím totiž všechno zvládnout za tebe.

Zase tu sedím sama.

Všichni už odešli,

svíčka dohořela

a dávno zhlasly pouliční lampy.

Venku jen bělavé krajkoví kolem kaluží

a uschlé květy, co zbyly po růžích.

Které jsi mi nikdy nedal.

Z části jsem psycholog.

Tvojí duše.

Z části čekám na tvůj čas.

Čekám, až mi znovu zlomíš vaz.

Dovolím ti všechno.

Ale kde je příměří,

kde je rovnováha.

Na pohádky už dávno nevěřím.

A tak se posté ptám,

jak to bude dál.

Odpověď zase visí ve vzduchu,

protože se ptám jen sama sebe.

Ty se nikdy nezeptáš,

jak se cítím já.

Kdybys měl empatickou duši,

bylo by všechno jednodušší.