Vánoce. Období v roce, na které se všichni po celý rok těšíme, už jen kvůli tomu, že bude pracovní dovolená. To je pro mě ale jediné pozitivum v tomto podivně očekávaném vakuum. Jelikož v tomto období mám narozeniny, jsem emocionálně rozbitá více než obvykle. Jak to máte vy, děláte si inventuru uběhlého roku, co jste dokázali, co jste posrali, slibujete si, že už se nikdy nevyspíte se svým bývalým, že budete od Novýho roku cvičit, meditovat, jíst zdravě, a milovat ty správný lidi? Pokud stejně, jako já, patříte mezi cílový feťáky, máte už teď sepsaný seznam všeho, co chcete dokázat. A jestli jste pravej opak, tak to taky vůbec nevadí, hlavně žijte přítomností!

Kolikrát si řeknete s kámoškama, hele, necháme ty buzíky v roce 2021, pojď si to slíbit. Od Novýho roku jedeme čistej list a nebudeme se ohlížet do minulosti. Tak tenhle strategický scénář si napíše hodně z nás. Hned prvního ledna žhavíte vzápětí drát svojí nejlepší kámošce, abyste ji ostentativně sdělila, že ten kretén se ozval s nejvíc zbytečnou větou v historii a zajíte to uzeným, který vám dovezl táta. V tu chvíli máte pocit, že byste poskytli krizovou intervenci nejednomu jedinci ve vašem těsném okolí. A hlavně sami sobě.

Standardně trávím vánoční svátky na stage, na koncertě mezi svýma. A tím všechno začne dávat smysl. S vědomím, že 25., nebo 26. prosince se chopím mikrofonu a rozjedeme show a rozdáme nějakou tu radost. Letos bylo už dlouho před Vánoci jasný, že to nebude možný, takže moje umělecký ego utrpělo a upadlo ještě na hlubší dno a musela jsem uvařit o jeden svařák denně více, abych přežila.

Vánoce. U mě doma nenajdete stromeček, cukroví nepeču, protože se mi do mojí malé kuchyně nevejde trouba, a navíc, co si budeme nalhávat, péct odmítám. Těšila jsem se, že si něco přečtu, budu meditovat, chodit na procházky a dlouho spát. Když to vezmu kolem a kolem, celé Vánoce jsem byla nasraná, nebo na sračku.

V rádiu zněly evergreeny, na mojí miniaturní plotně stál osamocený jihočeský Kuba s tvrdýma kroupama, ve vedlejší místnosti sentimentální nálada v podobě hořící svíčky a bordelu na zemi, naproti nasraný soused, protože Daniel Landa z mýho bytu řval na celou ulici: že Smrtka vešla dál bez pozvání, a v mým nitru se ozývalo prázdno, který se dralo na porvch. Na Facebooku fotky šťastných a úplných rodin a přehnaně ozdobených stromečků. Tohle je realita vánočního času v mým Ninalandu.

V absolutní latergii jsem odevzdaně vyfasovala u mámy krůtu do krabičky 25. prosince s sebou a odjela načnout lahev vína. Tak tuhle tenzi nezvládám, instaluji tinder, protože na tetris nemám náladu a čekám napjatě na další dny.

Díky bohu, že jsou dneska Tři králové a já s klidným svědomím můžu uklidit svoje dvě jediné, vánoční, dekorace do krabice s nápisem: „nepoužívat.“ Velikonoce s sebou určitě přinesou kromě řežábku mnohem lepší scénáře.

Přeju do novýho roku všem svým čtenářům, aby si dovolili přiznat, a to s čistým srdcem a bez výčitek, že ne všechna období v roce jsou pozitivní, ale všechna jsou potřebná k tomu, aby nás posunula dál, kde nás určitě čeká duha, jednorožci a splněná přání! Happy New Year.

Nina