Po dlouhý době

vedle mě sedíš, a jenom čekáme,

dáme tomu šanci?

Nezklam mě.

Moje srdce

tvoje ruce.

Noční objetí

držet mě chce.

Moje zrady, tvoje úsilí,

všechno nás to do budoucna

posílí.

Nemůžeme být bez sebe

ale ani spolu.

Je to jenom zkurvený klišé,

ale já mám motýly v břiše.

Při pouhý představě

že mě k sobě

a k mý posteli přivážeš.

Při vizi, že mou touhu lámeš,

že mi ublížíš,

že mi to zas zakážeš.

Že máš na prodej lístek do svýho pekla,

a já si ho koupím,

za poslední halíř,

abych ti nikdy neutekla.

Možná mě sudička

kdysi v kolíbce proklela.

Všechno to pochopím

a zlomit moje srdce

zas ti bez přemýšlení dovolím.

A budu tě za to nenávidět dokola,

jako bys mě zaklel ty,

a já se nemohla pohnout

nemůžu se rozhodnout.

Jestli tě nechat už konečně jít,

nebo nám šanci dát,

na jednu noc,

napořád.

A až se zeptáš, jak se mám,

odpovím,

bez tebe

to nezvládám.

Radši napůl, než vůbec tě mít,

v našich vzpomínkách se hodlám

klidně utopit.

I když nenapíšem další verše spolu,

zlomím si nohy

a spadnu sama bez rozmyslu

do toho pekla dolů.