Díváš se na mě.

Dívám se na tebe.

Nechápeme se,

ale pořád tu sedíme.

A máme strach.

Otazníky se vznášejí vysoko,

nedosáhnu na ně.

Abych je zadupala vzteky do země.

Chceme se zvednout, oba.

Ale nikdo neudělá první krok.

Krok k odchodu,

ani k začátku,

abychom to zkusili.

Pořád si máme co dát.

Pořád máme šanci –

Se zamilovat.

Jsme sami sobě zrcadlem,

dneška i zítřka,

sebe navzájem.

Je to teď na nás,

abychom pochopili,

proč nás v jedno spojil čas.

To je to jediné, co máme,

jiná jistota není.

Jenom smrt.

Já umírám pokaždý,

když to zrcadlo sbírám

rozbitý na kusy

a pokouším se ho slepit dohromady.