Ty jsi moje alternace,

hraješ za mě mojí roli.

Když zrovna nemám víru,

když ztrácím sílu.

Když už nemám chuť žít,

a když

mě nechceš pochopit.

Stojíš jako strom,

v širém poli.

Větve se ohýbají

na stranu,

na kterou se zrovna dívám.

Dělám si s tebou to,

co za vhodný uznám,

a s částí poslední naděje,

Doufám…

Že najdeme společnou řeč.

Jsem jen vedlejší herec

ve svým životě.

Drze jsi za mě napsal scénář,

a pak jsi odešel

na vedlejší cestu.

Kde tolik nefouká,

Kde je klid a slunečno.

A taky bezpečno.

Já se ale bezpečně necítím.

Jsem jen holka s maskou,

kterou když sundám,

budeš vidět slzy a bezmoc.

Pohled je stejný,

ale vnímání odlišné,

to je ale blbý klišé.

Viď?

Jsme dvě bytosti.

Neoddělitelné,

ale navěky propojené.

Když sundáš masku taky,

vysvitne slunce nad mraky.

Jednou.