Bouře přichází bez varování.

A tobě se nedá věřit stejně

jako předpovědi počasí.

Přijdu si jako námořník

uprostřed moře.

Možná se najdeš

v mojí metafoře.

Když se budeš snažit.

Ty si byl ten maják.

Díky kterému

jsem se alespoň na chvíli

cítila bezpečně.

Věřila jsem bázlivě

na světlo

uvnitř sebe.

Spadl maják,

zmizelo světlo.

Byl jsi jen iluze.

Jen lákavý model ve výloze.

Na který jsem se toužebně dívala,

a naivně doufala,

že to tentokrát bude jiný.

Nebylo.

Ale bouře odezní stejně

jako tvoje slova.

Odnesou je vlny

a zůstane jenom

pocit viny.

Tvojí, nebo mojí?

Odpovědi se sama bojím.

Je to bouře emocí.

A mezi dnem a nocí,

zbyly jen sny,

který jsme si přáli,

alespoň na chvíli

proměnit ve skutečnost.

Ty sny odnesly vlny strachu z neznáma.