Příspěvky

Díváš se na mě.

Dívám se na tebe.

Nechápeme se,

ale pořád tu sedíme.

A máme strach.

Otazníky se vznášejí vysoko,

nedosáhnu na ně.

Abych je zadupala vzteky do země.

Chceme se zvednout, oba.

Ale nikdo neudělá první krok.

Čtěte více ...

Musím vstát.

Musím dýchat.

Musím jít dál.

Omyl.

Nemusím nic.

Jsem jen součást jednoty.

Na mě svět nestojí,

ani nepadá.

Ale na tobě jo.

Jestli spadneš ty,

spadnu s tebou.

Hluboko,

daleko,

v nenávratno.

Podám ti ruku,

nechytneš ji,

protože ji Čtěte více ...

Můj život je nástupiště.

Nestihnu vlak,

přijede další, příště.

Jednou možná

nastoupím jako první,

a budu já ta,

která bude mávat,

ostatním,

kteří budou tápat,

v naději…

Že teď nadešla jejich chvíle.

Bez zpoždění,

bez závad na trati,

Čtěte více ...

Jestli budu poslouchat,

budu slepá ovce.

Pokud začnu odmlouvat,

budu feministka,

děvka bez srdce.

Mám tě omlouvat,

nebo pochopit?

Chceš mě za ruce svázat kravatou,

co ze sebe sundáš,

kterou ti uvázal někdo jiný.

Cítíš ten hořký pocit viny?

Čtěte více ...

Když řekneš pravdu,

zabiješ mě.

Když budeš lhát,

oklameš mě.

Co z toho si vybereš?

Nejsi lhář, ani vrah.

Jsi zloděj.

Zloděj mýho srdce,

který jsi vzal,

a zahodil do louže.

Ani ses neotočil

a šel jsi dál.

Milion myšlenek,

létá nám v hlavě,

nikdo je neřekne nahlas.

Člověk se slovama dusí.

Já už ani nelapám po dechu.

Kdy nadejde den,

až se nenadechnu,

protože ty

vezmeš polštář

z mojí postele,

a zadusíš mě

jediným pohledem.

Hádám, kdy to Čtěte více ...

Jmenuju se Nina. V téhle sekci se píšou příběhy, které se zakládají na pravdě. Někdy je ta pravda k smíchu, někdy k pláči. Ale slzy smíchu se také počítají. Čekají na vás autentické příběhy z  Čtěte více ...

Proč je tedy glosa glosou?

Glosa je subjektivní útvar, poznámka na okraj. Poznámek mám v zásobě hodně. Pojďte se společně se mnou a mým kamarádem Jakoubkem zamyslet nad veledůležitými tématy života.