Byly Vánoce. Každý dostal nějaký ten svůj dárek. My letos ne. Rozhodli jsme se totiž pro společný zážitek – dovolenou. Žádné dárky, žádné balicí papíry, jen teplo, slunce a žádný stres.
Ale jeden společný dar jsme přece jen obdrželi.
Horkovzdušnou infra fritézu.

A já jsem si v ten moment připadala, jako že jsem právě vstoupila do vyšší společenské vrstvy. Takové spotřebiče byly u nás doma vždycky „navíc“. Takový ten typ věci, kterou chceš, ale nikdy si ji nekoupíš, protože „nepotřebujeme, že jo“. A najednou ji máš. Stojí ti na lince, září novotou a ty máš chuť začít fritovat úplně všechno, co ti přijde pod ruku. Cuketu. Rohlík. Vzduch.

A co teprve, když o tom někomu řekneš.
Řekneš: „Hele, dostali jsme k Vánocům fritézu.“
A on na to: „Fakt? My taky! Co děláš nejradši?“
A už to jede. Sdílené recepty. Debata o pečicím papíru, který se dá vložit do fritovací mřížky (to mě fakt překvapilo, ráno jedu do Actionu!) atd.

Fritéza není jen spotřebič. To je nový společenský fenomén. Konverzační starter. Aby toho nebylo málo, nedávno jsem měla nefalšovanou radost z nové škrabky na brambory. Ne, že bych ji potřebovala. Ale.. bylo to devadesát korun čisté radosti. Začínám mít trochu obavy, z čeho budu mít radost ve čtyřiceti. Z nového mopu? Z koše na tříděný odpad? Z podložky do dřezu? Ve dvaadvaceti mi tehdejší přítel chtěl koupit k narozeninám lustr. Lustr! Tenkrát mě to rozčílilo do morku kosti.
Dneska? No… kdyby měl stmívatelné LEDky a dálkové ovládání, možná bych ho i objala.

Myslím, že prostě jednou přijde ten věk. Věk, kdy se z praktických dárků stane top zábava. A možná je to dobře.

A co vy?
Z jakého praktického dárku jste měli v životě největší radost?

Přihlášky do Klubu friťézáků přijímám do komentářů. Heslo: „Jo, taky máme.“