Před rokem touhle dobou jsme v Garage Tábor připravovali AntiValentýn akci. Před rokem touhle dobou byl svět ještě v pořádku. Před rokem touhle dobou jsem byla pár týdnů single. Valentýn jsem nikdy nedodržovala. Jestli má někdo někoho rád, může si to říct kterýkoli jiný den, ne? (Jako by na 1. máje stály zástupy chlapů před mým nonstopem).

Ale i tak to každý máme v povědomí, protože síla reklamy nás všechny ovlivňuje, ať chceme, nebo ne. Čtete všechny ty vtipy na instagramových profilech, říkáte si s kámoškama, že rok uběhl jako voda a vy jste pořád samy, ve 30 letech bez závazků a vyhlídek a nad skleničkou se tomu smějete. Pak přijdete domů a stejně se vám v hlavě rodí dekadentní myšlenky na téma: Zase jsem sama. Tak si prostě navlečete sobí overal a čekáte, až vám na dveře zaklepe princ na bílém koni. Vymřeli?

Jako každý jiný den jsem loni šla do místního Tesca. Všude na mě číhaly láskyplné marketingové tahy, zpoza regálů na mě vyzývavě křičely všechny ty bonboniéry, kup si mě, kup si mě! Ale já ji neměla komu koupit. Tak jsem ji koupila sama sobě. Kdyby raději vyrábeli flašku vína ve tvaru srdce! Na to konto jsem ostentativně vystála frontu na maso. Za pultem stála prodavačka v letech s dobrou náladou a chtěla mi nacpat kdejaké uzeniny. Zajímalo by mě, jak vypadá její manželství po třiceti letech a nejraději bych se jí na to rovnou zeptala. Nemáte někdy nutkavou potřebu se cizích lidí ptát na jejich příběhy?

Prodavačka: „Co si dáte, slečno?“

Nina: „JEDNO kuřecí prso, prosím.“

Prodavačka se nejsmutnějším psím pohledem podívá na moje třicetileté, neupravené já a nenásilně se zeptá: „Jenom jedno?“

Nina: Dělá si prdel? Vážně mi i ona bude připomínat, že uvařím na letošního 14. února jen sama sobě?

Happy Valentin.