Musím vstát.
Musím dýchat.
Musím jít dál.
Omyl.
Nemusím nic.
Jsem jen součást jednoty.
Na mě svět nestojí,
ani nepadá.
Ale na tobě jo.
Jestli spadneš ty,
spadnu s tebou.
Hluboko,
daleko,
v nenávratno.
Podám ti ruku,
nechytneš ji,
protože ji Čtěte více ...
Můj život je nástupiště.
Nestihnu vlak,
přijede další, příště.
Jednou možná
nastoupím jako první,
a budu já ta,
která bude mávat,
ostatním,
kteří budou tápat,
v naději…
Že teď nadešla jejich chvíle.
Bez zpoždění,
bez závad na trati,
Jestli budu poslouchat,
budu slepá ovce.
Pokud začnu odmlouvat,
budu feministka,
děvka bez srdce.
Mám tě omlouvat,
nebo pochopit?
Chceš mě za ruce svázat kravatou,
co ze sebe sundáš,
kterou ti uvázal někdo jiný.
Cítíš ten hořký pocit viny?
Když řekneš pravdu,
zabiješ mě.
Když budeš lhát,
oklameš mě.
Co z toho si vybereš?
Nejsi lhář, ani vrah.
Jsi zloděj.
Zloděj mýho srdce,
který jsi vzal,
a zahodil do louže.
Ani ses neotočil
a šel jsi dál.
Milion myšlenek,
létá nám v hlavě,
nikdo je neřekne nahlas.
Člověk se slovama dusí.
Já už ani nelapám po dechu.
Kdy nadejde den,
až se nenadechnu,
protože ty
vezmeš polštář
z mojí postele,
a zadusíš mě
jediným pohledem.
Hádám, kdy to Čtěte více ...