Šel jsi jenom náhodou kolem,

pohledem sis mě všiml

a pár týdnů naděje

mi bez záruky nabídl.

Dlouhý vlasy

a laskavý objetí,

to jsem já.

A než se to zas pokazí,

vzniknou vedlejší oběti,

to jsem já.

Nezajímají tě následky

čas už nevrátíš nazpátky.

A až se otřepu z další zrady,

otočím se k minulosti zády.

Jedenkrát.

Napořád.

Byla jsem rozptýlení

akorát.

Smutno mi je,

zima mi je,

nespravedlivo mi je.

Zavřu oči,

a bolest srdce

zase postý pomine.

Nic víc mi znovu nezbývá,

a joker se na mě zas

na dně balíčku

zákeřně dívá.

On se mi…vysmívá.

A moje druhý já

s jizvou trápí se,

směje se.

Zase jsem naletěla,

zase jsem něco víc chtěla.

A to nikdy nesmím.

Už mám být poučená,

zradou jsem potlučená.

Jsem méněcenná žena.

To plyne z mý černý duše,

od fyzickýho těla.

A já jsem jenom šanci chtěla.

Ke všemu jsem donucená.

A pak si uvědomím,

Že lásku….

Dát prostě asi….

Neumím.

Protože jsi to posral,

dodnes stále netušíš.